Systém poradenství v oblasti školství tvoří dvě složky. Jedná se o:
- školská poradenská zařízení (ŠPZ),
- školní poradenská pracoviště (ŠPP).
Tato zařízení jsou zřizována na základě školského zákona (§116 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů).
Základní charakteristiky poskytování školních poradenských služeb jsou definovány
ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 197/2016 Sb., s účinností ke dni 1. 9. 2016.
Podle této koncepce jsou školské poradenské služby zajišťovány výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem a konzultačním týmem, který je složený z vybraných pedagogů školy.
Za poskytování služeb odpovídá ředitel školy, popřípadě jím pověřený pracovník. Zodpovídá i za vytvoření preventivního programu školy a zajištění výchovného poradenství. Poradenské a preventivní programy mají odrážet specifika dané školy i regionu. Mezi službami poskytovanými školou a službami školských poradenských zařízení v regionu má být úzká spolupráce, přesné rozdělení rolí, vytvoření časového prostoru a kvalitnější vzdělávání školních poradenských odborníků. Nezbytná pro celé fungování je týmová práce a spolupráce se specializovanými poradenskými pracovišti ve školství, jako jsou PPP, SPC a dalšími institucemi mimo školství. Vyhláška stanovuje komu a za jakých podmínek jsou poradenské služby poskytovány, je zde zdůrazňován nutný souhlas žáka nebo jeho zákonných zástupců jako podmínka pro poskytnutí poradenských služeb.
Podle náplně činnosti pedagogických pracovníků školy můžeme rozlišit:
- poradenské pracovníky školy (výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog/školní speciální pedagog),
- pracovníky, kteří se podílejí na poradenských službách a vytvářejí konzultační tým pro poskytování služeb ve škole (třídní učitel, učitel pro přípravu ŠVP, a další).
Výše uvedený poradenský systém bychom tedy mohli rozdělit do dvou pilířů:
- na školní úrovni je zastoupen školním poradenským pracovištěm, které je přímo ve školách a jeho pracovníci jsou v každodenním kontaktu s žáky, jsou schopni reagovat rychle a bezprostředně na každodenní situace,
- dalším stupněm jsou školská poradenská zařízení, která již stojí mimo školy samotné a zahrnují pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra.
Mimo tuto soustavu školských zařízení sem ještě patří odbory sociálně-právní ochrany dítěte, které jsou součástí sociálních odborů jednotlivých obcí a jejichž pracovníci rovněž velice často spolupracují se všemi zde představenými organizacemi.