I žáci osmého ročníku tvořili „mokré“ básničky u příležitosti Dne Země. Přečtěte si ty nejzdařilejší. Gabriela Sedlářová
Vanesa Mecová:
Venku pořád prší
a je strašné mokro.
Mokro mám i v uších
z toho, jak vše zmoklo.
Petr Pařízek:
Bez vody se nedá žít,
to je známá věc.
Když je z jara hodně vody,
vykvete i koniklec.
Radek Šikula:
Byla jedna říčka,
dlouhá jako Labe,
která spláchla sýčka,
který sotva plave.
Lukáš Glosr:
Přišla voda na nápad,
netéct – zůstat chvíli stát,
přestalo ji to však bavit záhy,
rozběhla se směrem k hrázi.
Ondřej Zeman:
Rybník u nás na náměstí
je pro mého psa čiré štěstí.
Včera starosta dodržel své sliby
a do rybníka vypustili nové ryby.
K vodě s ratlíkem chodím,
klacík mu tam vždycky hodím.
Jeho oblíbená voda je,
ve vodě si vyhraje.
Kateřina Rolínková:
U řeky se procházím
a slova nenacházím.
Jak krásně tu je,
už mám dost svého pokoje.
Šumění vody mi dodává klidu,
nemusím poslouchat nic o Covidu.
Po chvíli začne déšť padat z mraků,
přesto tu chci zůstat do soumraku.
Kateřina Truhlářová:
Stojím tu u vodního břehu,
jak vidím, voda potřebuje něhu.
Lidé plýtvají s ní velice,
čím potom budeme zalévat naše kytice?
A kdyby jen o rostliny se jednalo.
Život bez vody?
Věřte, to by nám mnohem víc vzalo!
Kalmanová Martina:
Prší, prší.
Leje, sněží.
Medvěd kráčí ve velké louži.
Veverka se za ním plouží.
Denisa Pavlíčková:
O vodě
Víš, na co je vodička?
Ráno umyje ti očička.
Umyje ti celé tělo,
aby čisté, zdravé bylo.
Studánky v lese vyčistíme,
nové stromy vysadíme.
Vodu z nás má každý rád,
je to dobrý kamarád.
Proto vodou neplýtvejme,
dobře si jí považujme.
Samozřejmost voda není,
péče o ni, ta se cení.
Adéla Vernerová:
Je obyčejná – by se zdálo.
Hodně se jí zdá být.
Vážíme si jí málo.
Ale nedá se bez vody žít.
František Rous:
V rybníčku plave
rybička,
chytila ji naše Evička.
Těžko nám někdo uvěří,
že jsme ji měli k večeři.
Jakub Klusák:
Umývám si ručičky,
plýtvám litry vodičky.
Kdybych jí byl neplýtval,
zahrádku bych zalíval.