Vážený pane starosto, paní ředitelko, paní učitelky, páni učitelé, milí spolužáci,
naše cesta základkou se už blíží ke konci. 9 let uteklo jak nic. Ty čtyři roky v Nedvědici byly jak jeden týden… Vždyť nedávno jsme byli na adapťáku na Borovince, lezli v lanovém centru, šli ten asi 10km pochod ve vedru k vlaku do Rozsoch … a teď už plánujeme rozlučku!
Uteklo to fakt rychle. Možná tomu pomohla pandemie koronaviru, která začala už v páté třídě. Sice jsme se po prázdninách v šesté třídě sešli zase ve škole, ale pár týdnů nato přišla další vlna a půlku šestky jsme my kluci strávili tím, že nám úplnou náhodou každou vyučovací hodinu nefungovaly mikrofony, takže nám nezbývalo nic jiného než hrát na plejáku. 🙂
První stupeň v Doubravníku si pamatuju fakt matně, už to nějaký ten pátek bude… možná i sobota. 🙂 Ale ta pohoda, kdy jsme dostávali 3 úkoly na týden a psali jednu písemku za měsíc! Bylo to dobré, ale přechod do Nedvědice byl trochu těžší, ukázalo se, že to bude chtít větší nasazení. 🙂 Ale nějak jsme to zvládli a propluli až do devítky a k přijímačkám na střední školu. Tohle taky úplně sranda nebyla, ale většinou jsme se dostali tam, kam jsme chtěli.
Možná by bylo dobré zmínit i nějaké ty akce, které jsme si vždycky užili. Za mě byl asi nejlepší lyžák a lasergame v Brně, ale byla jich opravdu spousta: karneval a Den dětí pro první stupeň a školku, brusláky a tak dále.
I když bylo i pár špatných chvilek, zážitků hlavně z osmičky mám až až a určitě budu na nedvědickou základku vzpomínat v dobrém – jak na svoje spolužáky, tak i na pedagogy. 🙂 Děkuji!