První pomoc v 8. ročníku

Žáci osmého ročníku absolvovali ve středu 24. května kurz první pomoci. Zaměstnankyně Státního zdravotního ústavu se na 4 stanovištích zaměřily na tato témata: resuscitace člověka, volání první pomoci, druhy zranění a jejich následné ošetření a první pomoc v přírodě. Skupinky žáků strávily na každém stanovišti asi 20 minut. Osmáci si mohli všechno „osahat“ a vyzkoušet. A jejich názory na tuto akci?

„Čekala jsem to jiné, ale bavilo mě to. Zjistila jsem tam i něco nového.“ Ester Hubková

„Zajímavé bylo, jak se zaškrcuje končetina, a už vím, co se dělá s amputovanou končetinou, s člověkem v bezvědomí a při autonehodě. Něco jsem se naučila, ale nebylo to úplně nejzábavnější.“ Adéla Klusáková

„Pro mě to bylo nudné. Čekala jsem nějaké záchranáře, a ne starší paní. Většinu informací jsem už věděla.“Andrea Mlaskačová

„Bylo to docela dobrý, ale znovu bych tam nešel“. Antonín Pospíšil

„Bavilo mě to a bylo to určitě užitečné. Doufám, že to nikdy nepoužiji.“ Matěj Válka

„Líbilo se mi to a přišlo mi to zajímavé. Určitě jsem si alespoň něco zapamatovala a přišlo mi určitě důležité vědět, co dělat, kdyby se něco stalo. Takže za mě to bylo fajn.“ Marie Sedláčková

Bylo to zajímavé a člověk si vyzkoušel zastavit třeba tepenné krvácení nebo ošetřit zlomeninu Ukázali nám i využití termofólie.“ Dagmar Lolová

„Za mě to byla skvělá zkušenost, jelikož chci pracovat s lidmi. Dost mě to zaujalo. Podle mě to bylo dost důležité, abychom věděli aspoň nějaké základní věci. Bavilo mě to.“ Natálie Pikhartová

„Bylo dobré si zopakovat nějaké věci. Už vím, jak se zaškrcuje končetina. Bavilo mě to.“Lenka Martinková

„Nebavilo mě a byla to ztráta času.“ Jan Kobylka

„První pomoc mě bavila. Zjistila jsem hodně nových informací. Už vím, jak se poskytuje první pomoc a jak je důležité zachovat klid. Už umím dát člověka do stabilizované polohy a bavilo mě poslední stanoviště, kde jsme si navzájem mohli dát škrtidlo.“ Simona Pučálková

Dobrý.“ Václav Truhlář

„Většinu jsem věděl, ale dobrý.“ Pavel Klusák

„Škrtidla byla zajímavá a už vím, co se dělá s amputovanou nohou. Dozvěděla jsem se něco nového, ale zrovna nejzábavnější to nebylo.“ Renáta Dvořáčková